|
elektrokotle |
|
Přímotopné kotle na elektrickou energii jsou v posledních letech stále oblíbenější. Kotle využívají levnější přímotopnou sazbu, která umožňuje jejich provoz až 20 hodin denně. Elektrokotle lze připojit jak do systému s přímým ohřevem, tak do systému s akumulačním či smíšeným ohřevem. Hlavní výhodou akumulačního ohřevu je v docílení lepší teplotní pohody ve vytápěném objektu - přebytečná energie je dočasně uložena v akumulačních nádržích, odkud je automaticky dodávána do topného systému v době, kdy je potřeba a elektrokotel nelze z důvodu blokování využít. Elektrokotle jsou dodávány v různých výkonových velikostech a s rozdílnou úrovní výbavy. |
|
kondenzační kotle |
|
Nejmodernější způsob spalování zemního plynu pro účely vytápění. Díky speciální konstrukci dosahují kondenzační kotle účinosti až 108% (v porovnání s cca 91 - 92% účinností klasických plynových kotlů). Současně jsou emisní hodnoty kondenzačních kotlů hluboce pod emisními limity, provoz kotlů je tedy současně nejen ekonomický ale i ekologický. |
|
kotle na plyn |
|
Plynové kotle lze rozdělit do dvou základních skupin - na kotle stacionární (vhodné pro velkolitrážní systémy) a kotle závěsné (malolitrážní otopné systémy). Dalším kritériem pro výběr plynového kotle je druh odtahu - odtah do komínu nebo nucený odtah přes zeď (TURBO). Neposledním kritériem při výběru plynového kotle je potom požadavek na ohřev TUV - i zde je několik možností : ohřev TUV průtokovým způsobem přímo v kotli |
|
kotle na tuhá paliva |
|
Jsou určeny pro spalování tuhých paliv - hnědého uhlí, černého uhlí, koksu, dřeva či pelet. Kotlové těleso může být svařeno z ocelového plechu, nebo složeno z litinových článků. Obecně lze říci, že litinové těleso se lépe vyrovná například s nízkoteplotní korozí. Na druhou stranu je i životnost ocelového kotlového tělesa vysoká. Kromě klasického spalování dřeva odhoříváním či prohoříváním existují i kotle s pyrolytickým spalováním suchého dřeva , kde nejprve dochází ke zplynování paliva a následně k jeho hoření. |
